Slovo úvodem

Konec roku přináší na člověka jakousi touhu zamyslet se a zhodnotit uplynulý rok. Ocenit se za úspěchy; přivřít oči nad situacemi a problémy, ke kterým nepřistoupil zrovna nejlépe. Současně přichází odhodlání prožít ten následující rok o něco lépe, smysluplněji a spokojeněji. Zařekne se, že v tom roce příštím bude více (či naopak méně) pracovat, více se věnovat rodině a svému zdraví a část volného času věnuje třeba i nějakému tomu vzdělání. Každý má cíle jiné. A je na každém, jak se k jejich plnění postaví a jak je splní.

V době kdy se moderní svět snaží vynalézat a šlechtit stále nové věci, se naopak část populace nostalgicky ohlíží za tím co bylo dřív a dnes už je těžko k sehnání. V zahradnickém oboru se tato touha projevuje zejména ve stoupající poptávce po starých původních odrůdách květin, ovoce i zeleniny. Jak jsem se dočetla na internetu, například v Americe se původní odrůdy stávají v poslední době obrovským hitem a poptávka po nich je vysoká. I když například staré odrůdy nevyhovují dnešním nárokům na skladování, trvanlivost či transport, mají i přesto neocenitelné chuťové vlastnosti.

Lidská touha po dokonalosti se promítá snad do všech oblastí našeho života. Pro každého z nás znamená něco jiného. Zatímco jedni vidí její hodnotu ve formě hmatatelných věcí – luxusních domů, nejnovějších značek aut či oblečení, jiní ji nachází spíše v rovině duševní.

Co je levné, nemusí být vždy to nejkvalitnější. Nevím, jak vy, ale já takové zkušenosti mám. Boty za tři stovky vydrží tak tři týdny, „kvalitní“ zahradní lopatka se ohne po pěti použitích a krásné malované talíře ztratí barvu po pár cyklech v myčce. Jedněmi z těch, které mají punc levného a tedy i méně kvalitního zboží, jsou výrobky původem z Polska. Netuším, jak u vás, ale u mne to tak donedávna bylo. Výjimky však potvrzují pravidlo. I levné zboží může být kvalitní. Nebudu zde hodnotit kvalitu potravin, elektronických komponent či vybavení domácnosti, ráda bych se zaměřila na oblast okrasného školkařství.

Letní období je za námi a na tomto místě by se nyní hodilo zpětně pronést slova klasika: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..“ Věta je to prostá, ale všeříkající a také do mnoha oborů se promítající. Tak jako ve slavné knize i v letošních letních měsících nás provázelo nestálé počasí, s častými srážkami a chladnými dny. Pokud obrat převedeme do oboru zahradnického, najdeme mnoho pravdy i tady.

V souvislosti se střevní nákazou, která zasáhla Evropu na přelomu května a června, se rozvířila diskuse na téma domácích potravin. V nabídce českých obchodů figurují, na pultech však nalezneme ještě širší nabídku potravin původem ze zahraničí. Klasikou v zelenině je salát ze Španělska, kopr z Izraele, mrkev z Nizozemska či česnek z Číny. Při pohledu na tyto potravinové cestovatele se tak může zdát, že potraviny toho za pár dní najezdí více než většina lidí za celý život.

Při nedávné ranní cestě tramvají do zaměstnání jsem zpozorovala čilý ruch v parku v blízkosti stanice metra Invalidovna – Kaizlových sadech. Když tak nad tím přemýšlím, doba kdy jsem si prvních přípravných prací v parku všimla, mi přijde opravdu jako včera.

Čeští pěstitelé zažívají složité období. V roce 2010 jim v těžké situaci nepomohlo ani počasí, kvůli jehož rozmarům byla úroda nízká téměř ve všech zahradnických odvětvích. A nehledě na rok loňský, i ty předchozí nebyly pro české výpěstky příliš pozitivní. České ovoce, zeleninu, školkařské výpěstky, květiny a mnohé jiné válcují produkty ze zahraničí. Bojují především nízkou cenou a český spotřebitel tento aspekt přijímá a zapomíná na vlastenectví a mnohdy i ryzí chuť.

Přelom roku bývá obdobím hodnocení, posuzování, ale i plánování. Možná i proto volí profesní oborové svazy první měsíce nového roku jako čas svého setkání. V průběhu let se u většiny z nich ustálil termín i místo.

zahradnický obor má za sebou určitě příznivější rok, než jaký zažil zemědělský obor , kde se v uplynulých dvou letech propadly ceny většiny významných komodit velmi nízko a slovo krize nebylo v žádném případě nadnesené.