Krása stálezelené zahrady – II. díl

Celoroční stálezelený charakter zahrady snadno zpříjemníme uplatněním kvetoucích neopadavých dřevin. Jejich výběr bude ovlivněn stanovištními podmínkami, zejména tepelným režimem v průběhu zimního období. Tam, kde to půdní podmínky (pH) a vzdušná vlhkost dovolí, se velmi dobře uplatní rod rododendron (Rhododendron) s velikým množstvím barevných a výškově rozdílných kultivarů. Některé jsou dokonce charakteristické zajímavým olistěním. Do čeledi vřesovcovitých (Ericaceae) patří také další neopadavé dřeviny, které jsou vhodné pro úpravu podrostového patra.

Stálezelená zahrada vyžaduje zvýšené nároky na závlahu. I v období vegetačního klidu rostliny vypařují vodu, proto je nezbytná jejich závlaha. Před koncem vegetačního období vydatná, několikrát opakovaná a v zimním období alespoň jednou až dvakrát v závislosti na povětrnostních podmínkách. Nejlépe při oblevě, kdy je půda rozmrzlá a je schopná přijímat vodu. Důležité je setřásání velkého množství mokrého sněhu. V opačném případě dochází k nežádoucím polomům a škodám. Konečně tato zásada platí i pro ošetřování jehličnanů a stálezelených dřevin v ostatních zahradách. Dalším nebezpečím, které ohrožuje stálezelené dřeviny, jsou pozdní mrazíky. Zejména na slunečných stanovištích jsou obyčejně v předjaří v důsledku pozdních mrazů poškozovány květní pupeny a listy a někdy dokonce celé rostliny. U těchto choulostivých druhů je nutné přistínění nebo zimní přikrývka. Poškozené dřeviny je nezbytné ošetřit řezem. V převážné většině dobře regenerují.

Text a foto

Ing. Drahoslav Šonský, CSc.,

Průhonice

Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 5/2020.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *