Malé ohlédnutí za významným spolutvůrcem našeho oboru Ing. Drahošem Šonským, CSc.

Zemřel letos 13. března a nedožil se již upřímně očekávaného jara. S Ing. Drahoslavem Šonským (dále již s Drahošem) jsme byli nejen dlouholetí kolegové, ale i duchovně blízcí přátelé. Naše velmi častá setkání se proto vyznačovala hřejivým pocitem plné shody a porozumění. Měli jsme i podobné životní příběhy. Oba jsme se řádně ve slušných zahradnických podnicích vyučili zahradníky.

V učňovské i střední škole jsme se dozvěděli kam patříme, a celý život jsme tak měli pocit jistoty a přátelský vztah k obyčejným zahradníkům, z nichž jsme oba vzešli. Na vysoké škole v Lednici nás oba velmi pozitivně ovlivnila velkorysost prof. Ing. Dr. Jaromíra Scholze, tehdejšího skvělého představitele našeho oboru.

Autor významných sadových úprav

Drahoš se po skončení vysokoškolského studia s velkou iniciativou vrhl do naší oborové praxe. V podniku Záhradníctvo a rekreačné služby v Bratislavě se tak v roce 1959 stává vedoucím projekce zahradních a krajinářských úprav. Následně v roce 1970 po změně bydliště zastává funkci vedoucího projekčního střediska Technických služeb v Liberci. V roce 1974 vyhověl mé žádosti a stal se vedoucím oddělení dendrologie v tehdejším výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích (dnešní VÚKOZ). Jako externista se uplatňoval při výuce vybraných statí zahradní a krajinářské architektury na vysoké škole v Lednici a v Praze-Suchdole. Jeho důležitou činností se stala bohatá veřejná přednášková činnost a projekce významných sadových úprav. Stal se uznávanou autoritou v projekci soukromých okrasných zahrad a byl autorem deseti odborných knižních publikací i mnoha desítek článků v odborných časopisech.

Dendrologická zahrada

Naše vzájemná spolupráce se nejintenzivněji rozvinula při budování Dendrologické zahrady dnešního VÚKOZ v Průhonicích. Jednalo se o vytvoření nového výzkumného objektu, který by alespoň zčásti nahradil ztrátu Průhonického parku, který byl ústavu politickou mocí, iniciativou nejvyšších orgánů ČSAV a metodickou sovětskou pomocí v roce 1962, tedy v podmínkách nejhlubšího společenského temna, odebrán („ukraden“) a docent Kavka byl po 44 letech z vedení parku odstraněn. Můj návrh na zřízení Dendrologické zahrady v dnešním rozsahu a funkčním uspořádání schválila vědecká rada ústavu v roce 1971. Otevřela tak možnost obnovy původního, široce pojatého, našeho průhonického výzkumu.*

Text prof. Ing. Jiří Mareček, CSc.

Zdroj: osobní sdělní Ing. Šonského a text jeho životopisu

Celý článek najdete v časopisu Zahradnictví č. 5/2021 s tématem Květinářství a školkařství.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *