Méně známé, ale perspektivní trvalky pro stanoviště s nedostatkem vláhy – Amsonia a Rhazya

Vážení čtenáři, v tomto roce Vás bude na stránkách Zahradnictví doprovázet seriál věnovaný spíše méně známým, ale ze zahradnického pohledu perspektivním, vytrvalým rostlinám, které ve výsadbách snášejí (či minimálně) tolerují nedostatek vláhy během vegetace, ale které zatím v zahradnické kultuře spíše chybí.

První díl našeho seriálu budeme věnovat rostlinám, které sice nejsou pro zahradníky naprostou sortimentální novinkou, ovšem jejich reálné použití ve výsadbách veřejných či dokonce soukromých je stále bohužel spíše okrajovou záležitostí. Jde o zástupce rodu Amsonia a Rhazya, obou z čeledi toješťovité (Apocynaceae). Můžeme začít u známějších amsónií. Tento rod čítá na 20 druhů rostoucích, až na výjimky, v Severní Americe (pěstované druhy převážně v jihovýchodní polovině USA). Obvykle se vyskytují na loukách, pasekách, okrajích porostů dřevin. Většinou rostou na živnějších, často i těžších půdách. Do zahradní kultury proniklo zatím pouze několik málo druhů, a to převážně ty, které po několika letech dorůstají do mohutnějších trsů, o výšce zhruba 60 až 90 cm. K nejvýznamnějším druhům patří především A. tabernaemontana s širšími kopinatými listy, dorůstající výšky až 90 cm. Velmi podobná je i A. illustris, A. ciliata a A. ludoviciana. Zmíněné druhy se (ze zahradnického hlediska) liší především šířkou listů a do určité míry výškou, jejich habitus je ale obecně velmi podobný. Velmi atraktivním druhem je A. hubrichtii, který vyniká velmi jemným, téměř čárkovitým olistění. Kultivarový sortiment je zatím relativně chudý. Hezký je například kompaktní kultivar Short Stack (A. tabernaemontana) nebo úzkolistý Seaford Skies (A. hubrectii x A. tabernaemontana). Relativně často je nabízen kultivar Blue Ice, který vyniká tmavě modrými květy a nízkým vzrůstem (asi do 30 cm). I tato odrůda je řazena ke druhu A. tabernaemontana, reálně je ale daleko podobnější rostlině, o které bude řeč později, a to Rhazya orientalis. Osobně si myslím, že jde právě o selekci z tohoto druhu, byť tento názor není zatím podložen žádnou bližší botanickou či genetickou studií.

Text a foto

Ing. Petr Hanzelka, Ph.D.,

kurátor sbírek trvalek a okrasných trav,

Botanická zahrada hl. m. Prahy

Celý článek naleznete na stránkách časopisu Zahradnictví č. 1/2019.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *