Méně známé, ale perspektivní trvalky pro stanoviště s nedostatkem vláhy: cisty a sápy

Rod cist (Cistus) patří mezi typické dřeviny většiny oblastí Středozemí. Zahrnuje zhruba 20 druhů a je jedním z nejvýznamnějších prvků tamních křovinatých společenstev typu macchie a garrigue. Obvykle se jedná o nižší, často stálezelené keře, které časně zjara nakvétají velkými bílými nebo růžovými květy. Podle druhu dorůstají 80 až 150 (200) cm. Do tuzemské zahradní kultury tyto keře zatím příliš nepronikly, čemuž se ale nelze příliš divit.

Zimovzdornost většiny z nich není v našich podmínkách příliš spolehlivá. I zde se ale najdou určité výjimky, které lze v teplejších oblastech České republiky pěstovat venku. Takovým příkladem je cist vavřínolistý (C. laurifolius), který snáší pokles zimních teplot až k –25 °C. Jde o robustní, stálezelený keř s kožovitými listy, dorůstající výšky kolem dvou metrů. Na přelomu května a června bohatě nakvétá velkými, čistě bílými květy. Na venkovní expozici středozemních rostlin v Botanické zahradě hl. m. Prahy bez problémů roste už více než 20 let. Od roku 2011 zde byly vysazeny další druhy a kultivary cistů, u nichž byl předpoklad, že budou schopny vydržet mrazy alespoň –15 °C. Z těchto experimentálních výsadeb zatím nejlépe vychází kultivar Cistus x lenis Grayswood Pink (C. sintenisii x C. parviflorus).

Text a foto

Ing. Petr Hanzelka, Ph.D.,

kurátor sbírek trvalek a okrasných trav,

Botanická zahrada hl. m. Prahy

Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 5/2019.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *