Ohlédnutí za vynikajícím zahradníkem Miroslavem Kostelníčkem

Rok 2019 je rokem, v kterém naše řady navždy opustilo několik vynikajících zahradníků, kteří se tomuto krásnému povolání věnovali celý život a mnoho pro tento obor dokázali. Jedním takovým byl také Miroslav Kostelníček. Mladý Miroslav sice začínal svoji odbornou dráhu jako lesák, ale raději dřeviny množil a sázel, než kácel a tak se jeho oblíbeným oborem stalo posléze školkařství.

Miroslav Kostelníček se narodil 16. prosince 1948 v obci Jalubí v okrese Uherské Hradiště. Pocházel ze tří dětí, měl staršího bratra Petra a mladší sestru Helenu. V rodné obci ukončil v roce 1964 základní školu a protože měl od útlého dětství krásný vztah k přírodě, vybral si k dalšímu vzdělávání Lesnické odborné učiliště ve Chvalčově u Bystřice pod Hostýnem, které ukončil v roce 1966. Po absolvování lesnického učiliště nastoupil na výrobní praxi na závodě Státní lesy – lesní závod Buchlovice, kde pracoval při přibližování dříví a později jako manipulant v expedičním skladě ve Starém Městě, zde také získal praxi při těžbě dříví. Následovala základní vojenská služba, kde sloužil jako tankista u tankového útvaru v Holyšově. Po ukončení vojenské služby nastoupil 1. října 1969 ke studiu na Mistrovské lesnické škole ve Strážnici, kterou 31. srpna 1971 úspěšně ukončil. Poté nastoupil jako mistr odborného výcviku na Lesnickém učilišti na hradě Veveří u Brna. Po zrušení činnosti tohoto učiliště našel Miroslav Kostelníček od 1. ledna 1975 uplatnění ve Výzkumném ústavě lesního hospodářství a myslivosti v nedalekých Kunovicích, kde zastával funkci vedoucího lesní školky v obci Kostolany nad Moravou. Tato práce byla velmi zajímavá a rád na toto období často vzpomínal.

Renomovaný školkař

Při zaměstnání v Kunovicích dálkově vystudoval Střední lesnickou technickou školu v Hranicích na Moravě, kterou ukončil maturitní zkouškou. Již za svého působení ve Výzkumném ústavu na své zahradě rouboval, stále hledal nové rostliny a nové způsoby množení. I když měl, jak bylo uvedeno, lesnické vzdělání, vlastní pílí a samovzděláváním zvládnul obor okrasné školkařství tak bravurně, že se zařadil mezi nejlepší školkaře v naší republice. V druhé polovině devadesátých let minulého století skončil svoji činnost ve výzkumném ústavě a začal budovat vlastní školku ve svém rodišti, kterou pojmenoval Okrasné dřeviny Jalubí.

Foto: rodinné album

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 10/2019.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *