Osmdesát let Dendrologické zahrady VÚKOZ v Průhonicích: Postupné budování Dendrologické zahrady

Dřeviny a jejich bylinné patro tvoří základní tvůrčí podstatu zahradní a krajinářské architektury a jsou proto schopny vytvářet samostatné a osobité kompoziční celky. Snahou o vyjádření těchto souborných estetických hodnot je položení základů dnešní Dendrologické zahrady VÚKOZ v Průhonicích.

Její smysl nespočívá pouze v počtu přítomných taxonů, ale i v technologii jejich pěstování, ve vyjádření zahradního a krajinného krásna a v organizovaném průběžném kolegiálním setkávání (odborné semináře, předvádění zahradnické techniky aj.). Měli bychom ji tedy chápat jako upřímně otevřenou náruč, s níž nás vítá spolu s její starší legendární sestrou v rámci MENDELU v Brně. Vzhledem k tomu, že z rozhodnutí zodpovědných orgánů a při rozvíjení principu světovosti již nejsme zahradní a krajinářskou architekturou, ale pouze krajinářská architektura, přestáváme být zahradníky a jsme krajináři. Kam tedy potom s tou Dendrologickou zahradou, kterou vytvořili a stále vytváří zahradníci, a co jsou zač ti zahradníci. Soudobá tradice Dendrologické zahrady VÚKOZ v Průhonicích započala v roce 1929, kdy na části jejího dnešního území zahájila činnost Československá dendrologická společnost výstavbou prvního skleníku (1929). Přestěhovala se sem z původní, méně výhodné polohy v parku, čímž byl umožněn její širší rozvoj. Po roce 1930 vykazovala ve své zahradě 411 000 pěstovaných rostlin na úrovni 3500 druhů forem okrasných dřevin (Steinová 2018). Průhonice se tak postupně stávaly ve své době nejen nejvýznamnějším školkařským centrem v ČSR, ale i uznávaným partnerem podobných zařízení v Evropě. Kromě své pěstební a obchodní činnosti se společnost stala i významnou společenskou institucí tvořenou 781 aktivními členy. Významnými představiteli Dendrologické společnosti byli Otto Jirásek a František Zeman. V roce 1954 společnost svoji činnost z ekonomických důvodů ukončila a byla vzhledem k jejímu odbornému i společenskému významu začleněna do tehdejšího zahradnického výzkumu v Průhonicích (současný VÚKOZ).

Text

prof. Ing. Jiří Mareček, CSc.,

v letech 1944–1947 řádně vyučený zahradník v otcově zahradnictví

Foto D. Šonský

Celý článek naleznete na stránkách časopisu Zahradnictví č. 3/2019.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *