Původní dřeviny Apalačských hor – III. díl

V minulém vydání časopisu Zahradnictví jsme se zabývali keři Apalačského pohoří. Nyní se zaměříme na stromy, které zde byly zastoupeny opět hojně, a to dokonce v nejvyšších partiích Apalačského pohoří v nadmořských výškách nad 1700 m n. m. Pohybovali jsme se přitom (z pohledu Středoevropana) však stále jižněji, tedy mezi 30. a 40. rovnoběžkou.

Stromy v nejvyšších partiích samozřejmě rostly již v omezené míře a většinou se jednalo o zástupce jehličnanů. Přesto byly hory „zelenější“, než známe z podobných nadmořských výšek ve střední Evropě. Jen pro upřesnění, Praha (Libuš) leží na 50 rovnoběžce. V nižších polohách bylo zastoupení listnatých druhů velmi pestré a jedinci zejména v horských údolích dosahovali impozantních rozměrů. Směrem do vnitrozemí (Tennessee) druhová pestrost klesala. Zejména pak na sušších lokalitách se začaly objevovat i některé jehličnaté druhy, jako jalovec viržinský. Naopak, směrem k Atlantiku a ve vlhčích partiích byly převážně listnaté dřeviny doplněny tsugou karolínskou, ale i některými druhy borovic, jako například borovicí kadidlovou.

Acer saccharinum – javor stříbrný

Tento opadavý strom dorůstá výšky 20–30 m, výjimečně až 40 m. Má rozkladitou korunu, ovšem větve rostou téměř vzpřímeně. Borka je stříbřitě šedá, ve starším věku odlupčivá v podélných pruzích. Listy jsou dlanitodílné až dlanitosečné. Laloky jsou nepravidelně ostře dvakrát pilovité. Na rubu jsou listy stříbřitě bílé, na líci sytě zelené. Na podzim barví do zlatožlutých barev. Kvete před olistěním v březnu červenožlutými květy. Ačkoliv jsou drobné, jsou na bezlisté dřevině nápadné. Plody, 7 cm velké nažky, svírají pravý úhel a objevují se už v květnu. U nás je tato dřevina známá a již od 18. století hojně používaná především do velkých sadovnických ploch jako jsou veřejné a zámecké parky. Hojně se vysazuje i v městských výsadbách, především na náměstích nebo ve stromořadích, kde však není pro svoji křehkost ve dřevě ideální dřevinou. My jsme se s tímto taxonem setkávali v podhůří Apalačských hor nebo v blízkosti lidských obydlí, řek a silnic. Rostl na úrodnějších a vlhčích půdách.*

Text a foto

Bc. Tomáš Vencálek,

kurátor dřevin mírného pásma,

Botanická zahrada hl. m. Prahy

Celý článek najdete v časopisu Zahradnictví č. 1/2021.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *