Původní dřeviny Apalačských hor – IV. díl

Již po několikáté zavítáme na stránkách časopisu Zahradnictví do Apalačských hor ležících na východě Severní Ameriky. Horský systém o celkové délce 2600 km a šířce kolem 200 až 300 km se rozkládá na východě USA a Kanady a je územím s nesmírně bohatým druhovým zastoupením dřevin. Mnoho už jsme jich popsali, ale řada známých i těch méně známých ještě zbývá. Tak pojďme na to.

Liquidambar styraciflua – ambroň západní

Opadavý listnatý strom, dorůstající do výšky více než 30 m. Na mladších větvích vytváří korkové lišty. Listy jsou 5- až 7laločnaté, 10–18 cm široké, s chomáčky chlupů v paždí žilek. Na podzim velmi krásně barví, od žlutooranžové až po červenou. Květy vyrůstají ve žlutozelených hlávkách, které mají asi 1,5 cm v průměru. Hnědá, zobánkatá plodenství, jsou 3–4 cm velká a vytrvávají přes zimu. Pro svoje podzimní krásně zbarvené listy a přizpůsobivost je ceněnou dřevinou. V současné době je sadovnicky používán jak do soukromých zahrad, tak ve veřejné zeleni. Využívá se jako solitéra (menší plochy) nebo do stromořadí. Na východě Spojených států patří, co se týče barevnosti, mezi dominanty v krajině, podobně jako východoamerické javory. V době, kdy jsme absolvovali naši cestu, tento druh ještě nebarvil. Setkávali jsme se tak s mohutnými jedinci v blízkosti vodních ploch a v lesních porostech. Rostl na dobrých, vlhkých a živných půdách.

 

Liriodendron tulipifera – liliovník tulipánokvětý 

Mohutný jednodomý opadavý listnatý strom dorůstající i hodně přes 40 m. Listy jsou tupě „čtyřúhlé“ se čtyřmi laloky a dosahují velikosti 10–15 cm. Květy jsou velmi specifické, připomínají květ tulipánu (zvonkovité) a dosahují délky 4–5 cm. Barva okvětních plátků je zelenožlutá s oranžovým pruhem u jejich báze. Plodem je souplodí, které je asi 5–8 cm dlouhé. V Evropě je dřevina zastoupena převážně v historických v parcích, arboretech, ale i ve veřejném prostoru měst. V Apalačském pohoří byl především součástí říčních niv. V horských údolích, na březích potoků dosahoval impozantních rozměrů. Zde byly nejvyšší a nejhezčí exempláře. Ovšem setkávali jsme se s ním i na temenech nižších kopců. Zde tvořil mohutné, avšak ne tak vysoké exempláře. Právem jej Edgar Allan Poe řadil mezi nejkrásnější americké dřeviny a zapracoval do povídky Zlatý brouk.

Maclura pomifera – maklura oranžová 

Dvoudomý opadavý listnatý strom. V domovině dorůstá více jak 15 m. Trny jsou až 3 cm dlouhé. Listy jsou vejčité až vejčitě kopinaté, celokrajné a lesklé. Po odtržení mléčí latex. Na podzim krásně žlutě barví a dosahují 4–12 cm. Samičí květy jsou v hustých kulovitých hlávkách, samčí jsou zelené v kulovitých svazečcích. Plody tvoří souplodí a v době zralosti mají žlutozelenou až žlutou barvu. Dosahují zhruba 8–14 cm. Připomínají pomeranč, ale nejsou jedlá. U nás je druh zastoupen několika statnými exempláři v botanických a zoologických zahradách, arboretech nebo zámeckých parcích. Většímu rozšíření brání náročnost na teplotu, chráněnou lokalitu a dobrou půdu. V městské zeleni se nepoužívá kvůli velkým plodům, které po opadu znečišťují okolí. Na naší cestě jsme se s tímto druhem setkávali patrně už jako s druhotně rozšířeným. Za jeho domovinu se považují státy Texas, Oklahoma a Arkansas a dále pak břehy řeky Mississippi. My jsme se s ním setkali ve státě Virginie u řeky James.*

Text a foto

Bc. Tomáš Vencálek, kurátor dřevin mírného pásma, Botanická zahrada hl. m. Prahy

Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 2/2021 s tématem měsíce Květinářství a školkařství.

Komentáře ke článku 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *