Trvalky pro stanoviště s nedostatkem vláhy: Dva suchomilné polokeře

Dnešní díl se bude věnovat dvěma polokeřovitým druhům: klasnatce Stauntonově (Elsholtzia stauntonii) a smilu Helichrysum trilineatum. Oba druhy dobře zvládají i sušší stanoviště a měly by být v tuzemských podmínkách dostatečně mrazuvzdorné. Lze je také velmi dobře kombinovat i se suchomilnými trvalkami.

Tím prvním bude zástupce flóry východní Asie. Jde o klasnatku Stauntonovu (Elsholtzia stauntonii; č. Lamiaceae). Tento vytrvalý polokeř (či nižší keř) roste nejčastěji na sušších horských svazích severovýchodní Číny. V přírodě dosahuje výšky 150 až 170 cm, na zahradách ale bývá obvykle o něco nižší, nejčastěji 90–130 cm. Lze ji použít na slunné i polostinné stanoviště. Nejlépe roste v propustné, živnější půdě. Relativně dobře ale snáší i půdy těžší. Rostlina je ozdobná zejména svými velmi nápadnými vrcholovými květenstvími o délce až 12 cm. Ty jsou tvořeny mnoha desítkami drobných kvítků jasně purpurově růžové barvy. Spíše výhodou je i relativně pozdní kvetení. Plného rozkvětu dosahuje často až počátkem října. V tužších zimách mohou tenčí větve namrzat, obvykle ale velmi snadno obrůstá. Podle potřeby jej lze tvarovat jarním řezem. Množení je možné výsevem nebo řízkováním. Podobným druhem, ale s čistě či krémově bílými květy je pak klasnatka křovitá (E. fruticosa), rovněž z Číny. Jak bude tento druh v našich zimách fungovat, zatím není jisté. Do výsadeb v BZ Troja byl doplněn teprve v letošním roce. Minimálně z hlediska uváděné zóny odolnosti by měl vydržet pokles teplot až k –25 °C.

Text a foto

Ing. Petr Hanzelka, Ph.D.,

kurátor sbírek trvalek a okrasných trav,

Botanická zahrada hl. m. Prahy

Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 9/2019.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *