Trvalky pro stanoviště s nedostatkem vláhy: Rod Teucrium a Pycnanthemum

Ožanky (Teucrium) i pyknantema (Pycnanthemum) patří do čeledi rostlin hluchavkovitých (Lamiaceae), z níž už byly mnohé suchomilné rostliny představeny. U obou těchto rodů se lze setkat s mnohými zahradnicky velmi atraktivními rostlinami odolnými k suchu, které lze dobře použít ve výsadbách v podmínkách České republiky.

Začněme asi známějšími ožankami. Většina sortimentu dokáže vydržet poměrně dlouhé období s nedostatkem srážek a vláhy v půdě. Pochází totiž ze sušších oblastí střední a jižní Evropy, Asie i Severní Ameriky. Podle mého názoru patří tyto rostliny mezi značně nedoceněné a neprávem opomíjené druhy vhodné pro nejrůznější typy zahradních realizací. Pravděpodobně za to může určitá nenápadnost mnohých, jinak neobyčejně odolných a dobře pěstovatelných rostlin. Až na výjimky totiž nevynikají velkými, či nápadně zbarvenými květy, ale nabízejí spíše dobrou pokryvnou půdy, vysokou odolnost suchu a možnost použití například i v podmínkách suchého stínu. Takovým příkladem je i zástupce domácí flóry, ožanka kalamandra (T. chamaedrys) rostoucí například i na stepích jižní Moravy či Českého krasu. Na zahradě dokáže vytvořit hustý, stálezelený porost, který se relativně rychle rozrůstá podzemními plazivými oddenky. Lze jej použít na plné slunce a toleruje rovněž stinné stanoviště. Rostliny kvetou růžovými květy. U kultivaru Alba jsou květy čistě bílé. Druhem střední a jižní Evropy, který vzácně roste i u nás, je ožanka lesní (T. scorodonia). Je domovem ve světlých lesích, křovinách a na zahradě dobře snáší i stanoviště suchého stínu. Kvete ale spíše nenápadně žlutozelenými květy počátkem července. Dorůstá zhruba 30–50 cm.*

Text a foto

Ing. Petr Hanzelka, Ph.D.,

kurátor sbírek trvalek a okrasných trav,

Botanická zahrada hl. m. Prahy

Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 10/2019.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *