Tuzemským zelinářům chybí nejen pracovní síla

Jaká je situace u tuzemských zelinářů v současné době, jsme se zeptali předsedy Zelinářské unie Čech a Moravy Ing. Petra Hanky. K nejpalčivějším problémům patří nedostatek pracovníků, chybí zelinářský výzkum a proti okolním státům se tuzemští zelináři potýkají s nerovnými podmínkami, které ve výsledku ovlivňují konečnou cenu produkce…

Jak se vypořádali s krizí spojenou s onemocněním covid-19 tuzemští zelináři? Měli jste problémy s nedostatkem sezónních pracovníků?

Měli, máme a mít budeme. Asi žádný zemědělský sektor není tak závislý na sezónní pracovní síle, jako zelenina. Potřebujeme kvalifikované lidi ochotné pracovat o víkendu, svátcích, takřka za každého počasí, sklizňová špička trvá zhruba šest měsíců a následuje půlroční pauza. Kdo v Čechách by stál o takovou práci? Zkušeností s nabídkami z úřadu práce máme až až. Takže většina pěstitelů ze dne na den stála před rozhodnutím, jestli nebude levnější místo pracně náročných druhů zeleniny, které nebude mít kdo sklidit, zasít třeba kukuřici? Jen pro představu, založení hektaru zeleniny se běžně pohybuje mezi 150 až 200 tis. korun. Smlouvy podepsané, hnojiva, sadba, osiva na cestě…

Při setí a sázení pomáhal, kdo měl ruce a nohy, brigádníci, rodina. Některé práce musely počkat, některé čekají dodnes. Ale povedlo se v Čechách skoro nemožné, všichni jsme táhli za jeden provaz, pěstitelé, MZe, veřejnost. Nakonec, hlavně díky intenzivní pomoci ministra Tomana a náměstka Šíra, se povedlo včas nastartovat vízové procesy a dostat do ČR velkou část chybějící pracovní síly na založení porostů, mockrát děkujeme.

S jakými problémy se tuzemští pěstitelé zeleniny v současnosti ještě potýkají?

Stále je hlavním problémem pracovní síla, sklizeň nabírá obrátky a v příštích týdnech potřebujeme doplnit odhadem 1500 lidí. Ale je toho samozřejmě víc. Trápí nás i to, že máme jedno z nejvyšších zdanění práce na světě, tudíž nemůžeme konkurovat zemím, jako je například Polsko. Dalším nedostatkem je, že nemáme výzkum ani poradenství, Zelinářská unie se to snaží napravit, ale na koleně se výzkum dělat nedá. Schází nám přípravky na ochranu rostlin. Sortiment u nás povolených přípravků je jen zlomkem toho, co mohou používat pěstitelé v sousedních státech. Přitom jejich produkce se k nám dovážet smí. Mluvíme o jednotném trhu, tak proč nemáme i jednotné podmínky? Dále nám vadí současné astronomické ceny zeleniny, které odnaučují spotřebitele jíst zdravě. Na vysoké ceně se podílí jak nedostatečná nabídka, tak i vysoké marže prodejců a neúměrné DPH ve výši 15 %. U našich sousedů je běžná úroveň 5 až 8 %.

Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 7/2020.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *