Autor
Kategorie:
Nezařazené

Vliv střídání plodin a prostorové izolace na zdravotní stav polní zeleniny

Prakticky ve všech učebnicích a příručkách se lze dočíst, že základem ochrany rostlin jsou preventivní opatření a z nich především opatření agrotechnická. Z těchto je pak většinou na čestném první místě uváděno střídání plodin neboli dodržování osevních postupů či časová izolace hostitelských rostlin.

Snad právě z důvodu častého uvádění těchto opatření, a to většinou bez hlubšího zdůvodnění, je mnoho pěstitelů přesvědčeno, že se jedná jen o jakousi „zaklínací formulku“, která nemá větší praktický význam. Pravý opak je však pravdou. Význam těchto opatření v posledních letech dokonce výrazně vzrůstá, neboť silná redukce sortimentu pěstovaných plodin (problémy s odbytem a úzká specializace pěstitelů) a také zmenšení průměrné výměry obhospodařované půdy jednotlivými pěstiteli jsou hlavními příčinami toho, že zásady střídání plodin a dodržování prostorové izolace jsou stále častěji porušovány.

Dodržování osevních postupů
Střídání plodin má velmi mnoho aspektů – problémy s výživou, potlačování plevelů, udržení půdní úrodnosti, hospodaření s vláhou, půdní únavu atd. Z hlediska rostlinolékařského ovlivňují osevní postupy především výskyt chorob, jejímiž původci jsou organizmy přežívající buď přímo v půdě nebo na napadených posklizňových zbytcích. Abychom plodiny správně střídali, je třeba vědět, jaký mají jejich nejzávažnější škodlivé organizmy okruh hostitelských rostlin. V zásadě platí, že čím jsou plodiny více botanicky (taxonomicky) příbuzné, tím je větší pravděpodobnost, že mají i škodlivé organizmy shodné.
Tak např. k hostitelským rostlinám neblaze známé boulovitosti kořenů brukvovitých (plasmodiofóře) patří nejen všechny klasické košťálové zeleniny (zelí, květák, brokolice, kapusta hlávková, kapusta růžičková, kadeřávek, kedluben), ale i ředkve, ředkvičky, vodnice, tuřín, pekingské zelí, řepka, řepice, hořčice, krmná kapusta, brukvovité plodiny používané na zelené hnojení, brukvovité plevele (ředkev ohnice, hořčice rolní, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka aj.) a také okrasné brukvovité rostliny (např. zástupci rodů Alyssum, Arabis, Aubrietia, Cheiranthus, Cochleria, Descurainia, Draba, Hesperis, Iberis, Lepidium Lunaria, Matthiola, Sysimbrium). Jestliže pak po košťálovině napadené boulovitostí nebudeme na zamořeném pozemku třeba i deset let pěstovat žádnou jinou košťálovou zeleninu, ale budeme zde pěstovat některou jinou uvedenou brukvovitou plodinu nebo zde bez včasné likvidace porostou brukvovité plevele, o dodržení vhodného osevního postupu nelze mluvit. Z rostlinolékařských důvodů proto osobně považuji za vhodnější třídit zeleninu podle botanického systému (brukvovitá, tykvovitá, bobovitá, lilkovitá atd.) než podle klasického zahradnického třídění (košťálová, cibulová, kořenová, plodová, listová, naťová atd.).
Podle zahradnického třídění jsou zelí, květák, brokolice, kapusta hlávková, kapusta růžičková, kadeřávek a kedluben košťáloviny, ředkvička, ředkev, vodnice, tuřín a křen kořenová zelenina, pekingské a čínské zelí listová zelenina, ale podle botanického třídění jsou všechny dohromady brukvovitou zeleninou se shodnými chorobami a škůdci a proto i se stejnými požadavky na střídání plodin. Z rostlinolékařského hlediska není problém po sobě pěstovat petržel (miříkovitá zelenina) a salátovou řepu (merlíkovitá zelenina), i když obě jsou kořenovou zeleninou, ale v žádném případě by neměla být petržel pěstována po kmínu (nebo i obráceně), jakož i řepa (salátová, krmná i cukrová) po špenátu (a taktéž obráceně). Je logické, že kořenová petržel (kořenová zelenina) a petržel kadeřavá (listová zelenina) mají zcela shodné choroby a škůdce, obdobně jako řepa salátová (kořenová zelenina) a mangold (listová zelenina). Proto není možné tvrdit, že kořenovou zeleninu je třeba vhodně střídat se zeleninou listovou, ale že musí být dostatečný časový odstup mezi jednotlivými druhy miříkovitých plodin či plodin merlíkovitých.

Prostorová izolace
Jak již bylo uvedeno, střídání plodin na jedné ploše (též časová izolace plodin) se většinou vztahuje ke škodlivým organizmům přežívajícím v půdě. Chceme-li ale chránit plodiny od původců chorob a od škůdců šířících se především vzduchem, pak je třeba dodržovat i prostorové izolace. Znamená to, že plodiny napadané shodnými škodlivými organizmy šířícími se vzduchem, by měly být od sebe v rámci jednoho vegetačního období dostatečně prostorově vzdáleny. Zcela samostatnou kapitolou by bylo pojednání o vhodnosti pěstování zeleniny (a nejen jí) v blízkosti nezemědělské půdy (úhory, meze, remízky, lesy apod.). Zda toto sousedství přináší pěstovaným plodinám jen jednostranně zdůrazňovaný užitek ve formě vyššího výskytu přirozených nepřátel škůdců plodin nebo jestli jim současně hrozí i větší napadení původci chorob a škůdci, kteří pocházejí z volně (přirozeně) rostoucích rostlin.

Nutnost izolace
V následující části se pokusím o výčet nejčastějších chorob a škůdců zeleniny, jejichž výskyt ovlivňuje časová a prostorová izolace hostitelských rostlin.
– brukvovitá zelenina
V případě brukvovité zeleniny by měly být odstupy mezi jednotlivými druhy brukvovitých plodin na stejném pozemku minimálně čtyři roky především z důvodu omezení výskytu bakteriální černé žilkovitosti, alternariové skvrnitosti, fomové hniloby a u ředkví a ředkviček pak i z důvodu černání kořenů ředkve. V případě zamoření pozemků již zmíněnou boulovitostí kořenů by tato doba měla být minimálně osm, ale raději i více roků. Nedostatečná prostorová izolace brukvovité zeleniny především od řepky, ale i jiných brukvovitých plodin (především ozimých) má vliv na zvýšený výskyt plísně brukvovitých, krytonosců (hlavně čtyřzubého, zelného a řepkového), mšice zelné, plžů a bělásků. Z hlediska možnosti zvýšeného napadení květilkou zelnou by porosty brukvovité zeleniny měly být v co největší vzdálenosti i od porostů brukvovité zeleniny v předchozím roce.
-cibulová zelenina
Z důvodu snadného přenosu viróz (především OYDV), krčkové hniloby a plísně cibule je bezpodmínečně nutná dostatečná prostorová izolace mezi jednotlivými druhy (cibule kuchyňská, šalotka, v případě viróz i česnek), typy (jarní a ozimá cibule) a způsoby pěstování (ze semene, ze sazečky, semenačky) cibulové zeleniny. U česneku dostatečná vzdálenost od porostů v předchozím roce podstatně snižuje poškození houbomilkou česnekovou. Především z důvodu omezení napadení fusariovou hnilobou, háďátkem zhoubným a částečně i rzivostí je třeba aby cibulové zeleniny nebyly na jednom pozemku pěstovány dříve než za pět let. V případě, že pozemek je zamořen velmi závažnou bílou sklerociovou hnilobou, pak ale i osm roků je nedostačujících.
– miříkovitá zelenina
U miříkovité zeleniny (dříve mrkvovité či okoličnaté) je třeba, aby tyto nepřišly na stejný pozemek dříve než za tři až čtyři roky, a to především z důvodu omezení výskytu alternariové (suché) skvrnitosti listů mrkve, černé hniloby kořenů mrkve, septoriové skvrnitosti listů petržele, pochmurnatky mrkvové a háďátka severního. V případě septoriové skvrnitosti celeru postačí dvouletý odstup mezi porosty celeru. Dostatečná prostorová izolace mezi jednotlivými druhy miříkovitých plodin (mrkev, petržel, kmín, fenykl, kopr, koriandr, anýz, kerblík) výrazně snižuje výskyt padlí. Z důvodu omezení poškození mrkve pochmurnatkou mrkvovou a celeru vrtalkou celerovou je třeba, aby jejich porosty byly dostatečně vzdáleny od stejných porostů v předchozím roce.
– tykvovitá zelenina
Minimálně tříletý odstup při pěstování tykvovité zeleniny (též dýňovité) je důležitý především z důvodu omezení výskytu bakteriální skvrnitosti okurky. Dostatečná prostorová izolace snižuje poškození porostů virovými chorobami (zejména CMV, ZYMV a WMV).
– rajčata
K často tradovanému přenosu plísně z brambor na rajčata (ale i obráceně) s velkou pravděpodobností v podmínkách Evropy nedochází. Avšak zejména z hlediska možnosti přenosu alternariové skvrnitosti by porosty rajčat měly být dostatečně vzdáleny od porostů brambor. Z důvodu omezení výskytu septoriové skvrnitosti listů je důležitý minimálně čtyřletý odstup v pěstování rajčat na jednom pozemku. Jsou-li papriky pěstovány v blízkosti kukuřice, je větší pravděpodobnost poškození jejich plodů zaviječem kukuřičným.
– salát, čekanka a štěrbák
Aby nedocházelo k poškození kořenů salátu, čekanek a štěrbáku mšicí dutilkou topolovou je třeba dodržet jejich dostatečnou vzdálenost od topolu černého.
– řepa salátová a mangold
Jsou-li řepa salátová a mangold pěstovány v blízkosti porostů řepy krmné a cukrovky, nebo v blízkosti jejich porostů v předešlém roce, je třeba počítat s pravděpodobností vyššího výskytu virových chorob (především BNYVV, BMYV, BYV a BLCV), padlí, květilky řepné a mšice makové. V případě, že je jakýkoliv druh řepy nebo mangoldu pěstován na stejném pozemku dříve než za pět let, zvyšuje se nebezpečí výskytu bakteriální strupovitosti bulev, cerkosporové, fomové a ramulariové skvrnitosti listů a rzivosti. V případě spály řepy a maločlence čárkovitého by porosty řepy a mangoldu měly být dostatečně časově i prostorově izolovány i od porostů špenátu.
– luskoviny
Porosty luskovin (hrách, fazol, bob zahradní) rostoucí v blízkosti porostů jetelů a vojtěšky jsou mnohem více napadány různými virózami a poškozovány listopasem čárkovaným. Jsou-li porosty hrachu pěstovány méně než 1 kilometr od porostů luskovin v předchozím roce, je třeba počítat s větším výskytem poškození plodomorkou hrachovou, obalečem hrachovým a třásněnkou hrachovou. Minimálně čtyřletý odstup v pěstování luskovin na jednom místě omezuje výskyt antraknózy fazolu, strupovitosti (antraknózy) hrachu, kořenové spály a vadnutí luskovin, plísně hrachu, rzivosti luskovin, hnědé skvrnitosti bobu, plodomorky hrachové a zrnokaze bobového. Výskyt květilky všežravé na fazolu omezuje dostatečná vzdálenost od porostů fazolu v předchozím roce a nepěstování fazolu nejen po porostech fazolu, ale i okurek, bramboru, brukvovitých plodin a špenátu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *