Růže (Rosa sp.) je značně obsáhlým rodem kvetoucích dřevin. Právem ji nazýváme královnou květin. Méně se již zdůrazňuje význam a půvab jejích plodů. Ty mohou být značně proměnlivé barvou, velikostí, tvarem, povrchem, tloušťkou dužniny, dobou zrání atd. Lze jich také široce využít v domácnosti na nejrůznější způsoby zpracování (sušení šípků na čaje, příprava marmelád, ovocných past, želé, výroba ovocných vín), jsou nepřehlédnutelnou ozdobou zahrady, parků, veřejných sadových úprav a botanických zahrad.
Šípky vedle květů, habitu rostlin nebo specifického otrnění (ostnité výhony) představují nevšední půvab růží, přičemž setrvávají na keři většinou podstatně déle než květy. Nejbohatší je ozdoba těmito plody u růží ze skupiny nejrůznějších planých (botanických) druhů. Z praktického hlediska i vzhledem k jejich použití je řadíme do skupiny sadových (parkových) růží s vysokou okrasnou hodnotou. Od pozdního léta až dlouho do zimy září lososově červené plody a pokud je půda zmrzlá nebo pokryta sněhovou pokrývkou, stávají se oblíbenou potravou ptactvu.
Existují také žluté a hnědé až hnědočerné šípky. Růže lesklá (Rosa sericea var. pteracantha) má dokonce dvoubarevné šípky, které zrají již v červenci. Výhony jsou žluté, hruškovité, nádherně červené šípky. Kromě toho mohou být šípky kuželovité a hustě ochlupené, například u růže Roxburghovy (Rosa roxburghii), ale také lahvicovité, široce kulovité nebo velikosti hrachu či oříšku. Na veřejných prostranstvích, v parcích nebo má-li někdo ve své zahradě dostatek místa, měly by se vysadit především takové botanické druhy růží, které tvoří zvlášť krásné plody. Kromě růže šípkové (Rosa canina), která každoročně přináší záplavu plodů a růže Roxburghovy, lze doporučit následující: růži Willmottové (Rosa willmottiae) s karmínově růžovými, slabě vonícími květy a oranžově červenými, kuželovitými plody, dále růži dužnoplodou (Rosa rugosa) se světle červenými, široce kulovitými a velkými plody, které často vidíme současně s květy nebo růži Moyesovu (Rosa moyesii) s velkými, „džbánkovitými“, tmavě oranžově červenými plody s dlouhým „krčkem“. Dále jsou to: po medu vonící a sadovnicky jedna z nejcennějších růže Hugova (Rosa hugonis) s nádhernými světle žlutými květy a hnědými plody, růže gallská, tzv. „keltská růže“ (Rosa gallica) s převážně jednoduchými červenými až růžovými vonnými květy a červenými štětinatými plody, růže dužnoplodá (Rosa villosa), která poskytuje největší šípky, až 3 cm dlouhé a stejně tak široké, zářivě červené barvy, kulovité a chlupaté) nebo růže mnohokvětá (Rosa multiflora) s mnoha drobnými červenými šípky a celá řada dalších.
V tomto příspěvku představíme blíže některé původní botanické růže nebo jejich křížence používané jako podnožové, sadové nebo plodové (ovocné) druhy s jejich plody nebo květy.
Rosa canina (růže šípková)
Je jedním z nejdůležitějších evropských druhů: její geny najdeme v mnoha moderních růžích. Keř dosahuje výšky 2 až 3 m, větve obloukovitě převisají, vonné květy barvě růžové až bílé o šířce 4 – 5 cm se po jednom až třech objevují v červnu. Šípky jsou elipsoidní, červené, 2 – 3 cm dlouhé. Je rozšířena na celém území státu, jedná se o nepominutelnou krajinotvornou dřevinu. Slouží i k ochraně a hnízdění ptactva. Šípky se pro vysoký obsah vitaminu C využívají v potravinářství, sušené pro přípravu čaje, jsou vydatným zdrojem ptačí potravy. Bylo vyselektováno mnoho klonů jako významné podnože pro kulturní odrůdy růží. Nejběžnější je R. canina ´Pollmeriana´ (tzv. Pávův červený šípek), vhodný nejen pro keřové, ale i pro stromkové formy růží.
Rosa dumalis subsp. coriifolia ´Froebelii´ (růže podhorská šedá)
Jako osvědčená podnožová růže silného vzrůstu se světlezelenými listy a poněkud menšími bílými květy je blízce příbuzná růži šípkové, plody dozrávají o něco dříve. Nazývá se nesprávně Rosa laxa. Mezi školkaři je tato podnož velmi rozšířena a oblíbena i proto, že zejména velkokvěté růže (čajohybridy) na ní naočkované velmi dobře vybarvují. Poněkud dříve než Pávův červený šípek však ztrácí mízu, proto je třeba ji včas naočkovat.
Rosa gallica (růže gallská)
Je domovem v jižní a střední Evropě a Malé Asii. Keř dosahuje výšky 0,1 až 0,8 m (1,5) m, je výběžkatý, často plazivý, mladé výhony zelené až načervenalé, květy jednotlivé, růžové až červené, 5 – 6 cm široké, většinou jednoduché, vonné, vidíme v červnu. Šípky jsou protáhle zašpičatělé, červené, žláznaté.
Rosa glauca, syn. R. rubrifolia (růže sivá)
Je druh původem z oblasti od Pyrenejí po bývalou Jugoslávii. Keř je 2 až 3 m vysoký, slabě odnožuje, výhony jsou štíhlé, větve hnědočervené, ojíněné, málo trnité, trny rovné či háčkovitě zahnuté. Ozdobné listy jsou hnědopurpurové, namodrale ojíněné. Lysé, ostře pilovité, květy se otevírají v červnu, jsou karmínově červené o průměru 3 – 4 cm. Šípky má kulovité, 1,5 cm široké, červené, které vydrží dlouho do zimy na keřích. Jedná se o hojně používanou sadovou růži v parcích. Hodí se i do vyšších poloh.
Rosa hugonis (růže Hugova)
Je druhem rostoucím ve střední Číně. Keř dosahuje 2 – 3 m výšky, větve jsou temně hnědé, skloněné, listy lysé, pilovité, květy jednotlivé, světle žluté, 5 cm široké, objevující se již v květnu až červnu. Je to v našem mírném klimatu jedna z nejčasněji kvetoucích růží. Šípky široce kulovité, až 1,5 cm široké, temně červené až načernalé. Jedná se o jednu z nejkrásnějších růží s jednoduchými květy.
Rosa moyesii (růže Moyesova)
Pochází ze západní Číny. Keř je až 3 m vysoký, kmínky hnědočervené, trny nažloutlé, zajímavé, sametově temně červené květy 5 – 6 cm široké, , můžeme spatřit od konce května do června. Šípky jsou lahvicovité, 5 – 6 cm dlouhé, temně oranžově červené, mají mimořádně vysoký obsah vitaminu C (nad 1500 mg/100g), což tuto růži dělá cennou i z hlediska využití kvalitních plodů jako ovoce.
Patří sem například i tyto formy (odrůdy) sadových růží: ´Geranium´se zakrslejším růstem, červenými, až 5 cm širokými květy, dále ´Nevada´s květy téměř čistě bílými nebo slabě narůžovělými, až 13 cm širokými, světle růžovými pupeny a světle zelenými listy. Tato odrůda má podle našich zkušeností poněkud horší afinitu s podnožovým šípkem Rosa canina ´Pollmeriana´.
Rosa multiflora, syn. R. polyantha (růže mnohokvětá)
Je významný druh původem z Japonska a ze západní Koreje, keř je až 3 m vysoký, vzrůstný, hustě větvený, pnoucí, kmínky slabě trnité nebo téměř bez trnů. Květy bílé barvy se objevují v červnu až červenci, jsou 2 cm široké, ve velkých kuželovitých chocholících. Šípky velikosti hrachu mají červené zbarvení. Je vhodná zvláště na svahy. Snese mrazy, přísušky i úpal, roste však dobře i ve vlhku.
Protože dobře koření z dřevitých řízků, používá se někdy jako podnož pro některé odrůdy růží ze skupiny mnohokvětých.
Rosa rubiginosa, syn. R. eglanteria (růže vinná)
Je domácího původu. Keř je 2 až 3 m vysoký, výhony má hustě trnité, háčkovité, velké, často kombinované se štětinami, lístky žláznaté, temně zelené, výrazně vonící po jablkách. Květy rozvíjející se převážně v červnu jsou po jednom až třech, světle růžové, 3 cm široké, šípky jsou červené, vejčitého tvaru, 1 – 2 cm dlouhé. Používá se často ke křížení. Daří se jí zvláště na alkalických půdách.
Rosa rugosa (růže svraskalá)
Pochází ze severní Číny, Koreje a Japonska. Keř je 1 – 1,5 m vysoký, kmínky silné, plstnaté, hustě ostnité a štětinaté. Značně odnožuje, pokud není očkována na jiných podnožových růžích. Listy jsou leskle temně zelené a svraskalé, tuhé, ztlustlé, na podzim žluté. Květy barvy růžově červené, 6 – 8 cm široké nacházíme od června až do podzimu. Šípky jsou zploštěle kulovité, lysé, 2,5 cm široké, hospodářsky velmi dobře použitelné. U nás se pěstuje od konce 19. stol. jako okrasný keř. Patří k druhům nejvíce odolným vůči mrazům a suchu. Dobře snáší zasolení půdy a větrné polohy. Vysazuje se proto i jako doprovodná zeleň frekventovaných komunikací. Šípky se pro svou masitou dužninu využívají v konzervárenství. Plody růže svraskalé mají až 80 % dužniny a vysoký obsah vitaminu C (jen o něco méně než růže dužnoplodá). Bylo vyšlechtěno několik kultivarů (odrůd) s bílými nebo červenými květy, které jsou buď jednoduché, nebo poloplné, a dále odrůd s velkými šípky. Z tohoto druhu růže pocházejí četné křížence označované jako Rugosa-hybridy.
Rosa sicula, syn. R. serafinii (růže sicilská)
Je domovem kolem Středozemního moře, Bulharsku a zemích bývalé Jugoslávie. Keř je 0,3 až 0,8 m vysoký, trny má silně pokroucené nebo srpovitě zahnuté, výhony hustě trnité. Květy jsou většinou jednotlivé, bělavě růžové, 2,5 až 3 cm široké, objevují se koncem května až začátkem června. Malé šípky jsou vejčitě kulovité, zářivě červené, s ulpívajícími kališními ušty. Tento druh toleruje chudší půdy, může se použít do skalky a je relativně mrazuvzdorný.
Rosa sweginzowii (růže Sweginzovova)
Pochází ze severozápadní Číny. Vytváří keř až 5 m vysoký, kmínky mají velké husté trny. Světle růžové, 4 cm široké květy vidíme v červnu. Šípky jsou lahvicovité, světle červené, kultivar ´Macrocarpa´ má šípky 2 cm široké a 5 cm dlouhé.
Rosa villosa, syn. R. pomifera (růže dužnoplodá neboli jablečná)
Jedná se o zcela nenáročný druh původem z hor Evropy a Orientu. Tvoří hustě zavětvený keř, 1,5 až 2 m vysoký, často výběžkatý. Šedozelené a chlupaté , na rubu plstnaté a žláznaté listy slabě voní po pryskyřici. Růžové květy po jednom až třech, dosahují velikosti až 5 cm, příjemně voní po jablcích. Začíná kvést již koncem května, v červnu až červenci. U nás je zaregistrována mezi ovocnými druhy odrůda ´Karpatia´, která byla vyselektována na Slovensku (Bojnice). Šípky má kulovitě podlouhlé, až 2,5 cm široké, temně červené, štětinaté, konzumní a vhodné ke zpracování. Sklízejí se ve druhé polovině srpna, neopadávají ani při dozrávání. Mají vysoký podíl dužniny, až 1200 mg/100g vitaminu C a větší množství cukrů než růže šípková.
Rosa webbiana (růže Webbova)
Je domovem v západním Himálaji, Afganistánu a Turkestánu. Poměrně štíhlé keře dosahují výšky 1,5 až 2 m. Výhony jsou tenké, květy světle růžové až nafialovělé, rozvíjejí se po 1 až 3, jsou 4 – 5 cm široké. Šípky jsou podlouhle lahvicovité, až 2,5 cm dlouhé, červené, dlouho drží na keřích.
Plody uvedených i dalších druhů růží (šípky) mají vzhledem k jejich vysokému obsahu vitaminu C v dužnině významnou léčivou hodnotu. Dospělý člověk potřebuje denně asi 75 až 125 mg vitaminu C. 100 g šípkové dužniny obsahuje tohoto vitaminu podle druhu 500 až 1500 mg, event. i více. Naproti tomu u citronů, které mnoho lidí považuje za nejlepší zdroj vitaminu C, kolísá toto množství od 60 až 100 mg/100g!
Kromě vitaminu C obsahují šípky například vitamin K, vitamin P, provitamin vitaminu A (beta karoten), dále éterické oleje, cukry, třísloviny, ovocné kyseliny a minerální látky (draslík, vápník, sodík, hořčík, železo a fosfor).
